Reklamy pouze tady.
Chceš být SB?
Stížnosti jakéhokoliv typu sem

Tenhle blog jsem si založila, když mi bylo 14, tak starší příspěvky neberte moc vážně, taky jste jednou byli děti :D

Děkuji.

Erich Maria Remarque: Tři kamarádi

20. september 2017 at 10:42 | Bey |  Český jazyk

Erich Maria Remarque - Tři kamarádi

Literární druh: próza
Literární žánr: román
Slovní zásoba: spisovný jazyk s hovorovými prvky
Čas, prostor: kolem roku 1930, Německo
Hl. téma: přátelství tří kamarádů, kteří prožili 1. světovou válku, vedlejším tématem je láska mezi Robertem a Pat
Kompozice: chronologická, kniha je dělená do kapitol
Vypravěč: Robert, ich-forma

Postavy:
- Robert Lohkamp: vojenský vysloužilec, přátelský, trochu piják
- Gottfried Lenz: šprýmař s blonďatou hřívou
- Otto Koster: z těch tří kamarádů asi nejrozumnější, majitel společné dílny
- Patricie Hollmannová: mladičká dívka, onemocněla tuberkulózou, milá, každého si získá

Děj: Tři nerozluční přátelé-váleční kamarádi pracují společně v autodílně. Otáčí se, jak jen to jde v této nuzné době. Ale i přes všechno, co se děje, neztrácejí smysl pro humor. Jejich velkým dílem a ještě větší chloubou je postarší vozidlo s výkonem toho nejnovějšího - Karel. Díky tomuto závodníkovi se také seznámí s krásnou Patricií. Robert, ve dvoření ne příliš zkušený, se začne o Pat zajímat. I když jejich vztah zpočátku nevypadal závazně, oba si posléze uvědomí, že bez sebe nemohou být. Robert, přítel všech místních prostitutek, člověk, který přežívá ze dne na den, barový hudebník, má skutečně pevný bod. Bohužel každá krása má svůj kaz, nic není dokonalé. U Pat se opět začne projevovat již dříve léčená tuberkulóza. Neděje se nic zvláštního, až když jede Robert s Pat na víkend k moři, kde se objeví první velké chrlení krve. Robert je v šoku, protože o ničem nevěděl, ihned kontaktuje jejího lékaře. Ten doporučí okamžité přemístění do horského sanatoria. Jen pár dní po přestěhování do domu, kde bydlí i Robert, odjíždí Pat do hor. Následuje trojúhelník tragických událostí. Pan Hesse, Robertův soused, se neustále snažil. Ušetřil, co šlo, pracoval a pracoval. A také se hádal s ženou. Ta se jednoho dne rozhodla a odešla bez jakéhokoliv rozloučení. Hesse se trápil, psychicky neunesl ztrátu a oběsil se. Dalším bodem byl Gottfried. Při jedné politické schůzi je zastřelen mladým revolucionářem, kterého čeká odplata oko za oko, zub za zub. Posledním elementem je Pat. Zdálo se, že se její zdravotní stav zlepšuje, ale nečekaně nastal zlom, který se již nedal překonat. Umírala v bolestech, ale měla ve své blízkosti milovanou osobu.

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: Meziválečná literatura, 1. pol. 20. století, patří do tzv. ztracené generace
další autoři: Hemingway (Komu zvoní hrana, Povídky), Exupéry (Malý princ)

B) autor

život a vlivy: německý spisovatel a dramatik, vystřídal spoustu zaměstnání - automobilový závodník, učitel, agent firmy s náhrobními kameny,… Jeho otec se živil jako vázač knih (nejspíš se právě takto dostal ke psaní)
další literární díla: Vítězný oblouk, Na západní frontě klid

Úryvek

"Podej mi zrcátko," zašeptala pak.
"Proč chceš zrcátko?" řekl jsem. "Odpočiň si, Pat. Věřím, že jsi z toho venku. Už nemáš horečku."
"Ne," zašeptala zborceným, zlomeným hlasem, "podej mi zrcátko."
Obešel jsem postel, vzal jsem zrcátko a upustil jsem je. Roztříštilo se. "Odpusť," řekl jsem. "Taková nešikovnost. Prostě mi vyklouzne z ruky a je na tisíc kusů."
"V kabelce mám ještě jedno, Robby."
Bylo to malé zrcátko z pochromovaného niklu. Přejel jsem přes ně rukou, aby bylo trochu matnější, a podal jsem je Pat. Namáhavě je vyčistila a napjatě do něho pohlédla. "Musíš odjet, miláčku," zašeptala pak.
"Proč? Už mě tu nechceš?"
"Nesmíš mě už vidět. To už nejsem já."
Vzal jsem jí zrcátko. "Tyhle kovové krámy jsou k ničemu, Pat. Jen se podívej, jak vypadám. Bledý a hubený. A přitom jsem opálený a silný. Vždyť to zrcátko je celé křivé."
"Musíš si na mne zachovat jinou vzpomínku," zašeptala. "Odjeď, miláčku. Odbudu si to už sama."
Uklidnil jsem ji. Znovu mě požádala o zrcátko a o kabelku. Pak se začala pudrovat, ubohý, vyzáblý obličej, rozprasklé rty, hluboké, hnědé stíny pod očima. "Jen trošičku, miláčku," řekla a pokusila se usmát, "nesmíš mě vidět tak ošklivou."
"Dělej si, co chceš," řekl jsem, "pro mě nebudeš nikdy ošklivá. Pro mě jsi nejkrásnějšá žena, kterou jsem kdy viděl."
Položil jsem zrcátko a pudřenku stranou a opatrně jsem ji objal. Po chvíli zneklidněla.
"Co je, Pat?"
"Něco tak hlasitě tiká," zašeptala.
"Co? Hodiny?"
Přikývla. "Duní to tolik -"
Odepjal jsem si hodinky ze zápěstí.
Úzkostivě pohlédla na vteřinovou ručičku. "Odlož je -" Vzal jsem hodinky a mrštil jimi o zeď. "Tak, a teď už netikají. Teď se čas zastavil. Roztrhli jsme ho. Už jsme tu jen my dva, ty a já a nikdo jiný."
Pohlédla na mě. Její oči byly neobyčejně veliké. "Miláčku -" zašeptala.
Nemohl jsem snést její pohled. Přicházel z veliké dálky a procházel skrze mne někam do neznáma. "Kamaráde," zamumlal jsem, "můj milovaný, drahý, statečný starý kamaráde,"
Zemřela v poslední hodině noční, než nastalo jitro. Zemřela v těžkých bolestech a nikdo jí nemohl pomoci. Pevně svírala moji ruku, ale nevěděla už, že sjem u ní. Kdesi kdosi řekl: "Je mrtva -"
"Ne," zašeptal jsem, "ještě není mrtva. Ještě mě pevně drží za ruku -"
Světlo. Nesnesitelné, prudké světlo. Lékař. Pomalu jsem rozevřel ruku. Ruka Pat se sezla k zemi. Krev. Ztrhaný udušený obličej. Zmučené strnulé oči. Hnědé hedvábné vlasy.
"Pat," řekl jsem. "Pat."
A poprvé mi neodpověděla.
"Chtěl bych být sám," řekl jsem."
"Neměla by se nejprve -" zeptal se kdosi.
"Ne," řekl jsem. "Odejděte. Nedotýkejte se jí."

Pakm jsem setřel krev. Byl jsem jako ze dřeva. Učesal jsem jí vlasy. Byla studená. Položil jsem jí do své postele a zabalil přikrývkami. Seděl jsem u ní a nemohl na nic myslet. Seděl jsem na židli a hleděl na ni. Dovnitř vběhl pes a usedl vedle mne. Viděl jsem, jak se jí mění obličej. Nebyl jsem s to dělat nic jiného než naprázdno sedět a dívat se na ni. Pak přišlo jitro, a už to nebyla ona.
 

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

20. september 2017 at 10:36 | Bey |  Český jazyk

Antoine de Saint-Exupéry - Malý princ


I. Literární teorie

Literární druh: epika
Literární žánr: filosofická pohádka
Slovní zásoba: spisovný jazyk
Čas, prostor: doba není určena, ale odehrává se pravděpodobně ve 20. Století na Zemi kdesi v poušti + na různých jiných planetkách.
Hl. téma: Srovnání dětského a dospělého světa a vnímání. Dospělí nechápou dětský svět, neboť je plný fantazie. Naopak ani děti nechápou svět dospělých, neboť oni věci zbytečně komplikují.
Kompozice: na začátku a na konci - chronologická, jinak je kniha napsaná retrospektivně
Vypravěč: Pilot - ich-forma
Umělecké prostředky:
Přímá řeč
Zdrobněliny
Symboly: chytrá liška, pyšná růže
Personifikace: "Hvězdy se tiše smějí", "Studna zpívá"
Metafora: Opuštěná skořápka
Přirovnání: "Klesl pomalu, jako padá strom."
Postavy:
Pilot: rozuměl si s Malým princem díky jeho chápání dětského světa, které už ostatní dospělí dávno ztratili.
Malý princ: velmi zvídavý, plný porozumění a zvídavých otázek. Vydal se do svět kvůli potížím s květinou a snahou poznat smysl života.
Růže: pyšná, myslela si, že je jediná svého druhu.
Liška: moudrá postava, nechala se princem ochočit, ukázala mu jedinečnost jeho růže.

Děj: Kniha začíná vzpomínkou Exupéryho na dětství, kdy se pokoušel nakreslit hroznýše, který zrovna tráví slona. Dospělí mu radili, aby se místo kreslení věnoval raději škole.
Malý princ obývající svou malou planetku B612, s jednou pyšnou růží, se rozhodne podívat se do světa. Putuje po jiných menších planetkách, kde potkává různé lidi (Domýšlivce, Krále, Byznysmena, Lampáře, Pijana, Zeměpisce). Nakonec dojde až na planetu Zemi, kde se potkává nejprve s Liškou a poté i s pilotem, kterému vypráví svůj příběh. Malý princ se potom vrací zpět na svou planetu.
Příběh končí šest let po této události, kdy pilot říká, že pokaždé když se podívá na hvězdy, vzpomene si na malého prince.

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: Světová literatura 20. století. Francouzský realismus, meziválečná literatura.
další autoři: Rolland (Petr a Lucie), Pasternak (Doktor Živago), Steinbeck (O myších a lidech),…

B) autor

život a vlivy: byl šlechtického původu, celý život se věnoval letectví, zahynul při II. sv. válce
další literární díla: Citadela, Země lidí,…

C) inspirace daným dílem

zfilmování, dramatizace: V roce 1974 byla kniha zfilmována. Hrál se také muzikál.

Úryvek

Tu nuceně zakašlala, aby v něm přece jen probudila výčitky svědomí. A tak malý princ, ačkoliv měl dobrou vůli mít ji rád, brzy o ní zapochyboval. Bral vážně bezvýznamná slova, a to proto byl velice nešťasten.
"Neměl jsem ji poslouchat," svěřil se mi jednoho dne. "Květiny nesmíme nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit. Historka s drápy, která mě tak dopálila, měla ve mně vzbudit vlastně něhu…"
A ještě se mi svěřil:

"Tehdy jsem nedovedl nic pochopit. Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov. Obklopovala mě vůní a jasem. Neměl jsem, myslím, kdy utéci. Měl jsem pod jejími chabými lstmi vytušit něžnost. Květiny si tak odporují! Ale byl jsem příliš mladý, abych ji dovedl mít rád."

Ernest Hamingway: Povídky

20. september 2017 at 10:32 | Bey |  Český jazyk

Ernest Hamingway - Povídky


I. Literární teorie

Literární druh: epika
Literární žánr: sbírka povídek
Slovní zásoba: spisovný jazyk, slang
Čas, prostor: začátek 20. století, kdesi v Africkém safari
Hl. téma: Vychází z vlastních zážitků v Africe. Podstatou je odvaha a statečnost, poukazuje na to, že skutečné štěstí je velice krátké a pomíjivé.
Kompozice: chronologická
Umělecké prostředky:
Přímá řeč
Hovorový výraz (líp)
Metoda ledovce: píše úsporně a jednoduše, většina věcí zůstává skryta

Vypravěč: Autor - er-forma

Obsah:
· Hlavní město světa, Indiánský tábor, Otcové a synové, Když cosi končí, Kočka v dešti, Vojákův návrat, mimo sezónu, Můj táta, Pan doktor a paní doktorová, Rváč, Třídenní vichřice,…
· Krátké štěstí Francise Macombera: Francis Macomber jede se svou ženou Margot do Afriky lovit divoká zvířata. Pomáhá mu zkušený lovec Robert Wilson. Při jejich prvním lovu na lva Francis neovládl svůj strach a prchl, za což se mu jeho žena vysmála, podvedla ho s R. Wilsonem, ve kterém viděl opravdového muže. Při jejich dalším lovu na buvoly se však Mocmberovi podaří jednoho dostat, což mu zvedlo sebevědomí. Druhý z buvolů (zraněný) však zaútočí, trefit se ho snaží i Margot, která ale omylem trefí svého muže, který umírá.

Postavy:
Francis Macomber: bohatý Američan, neumí ovládat svůj strach, musí snášet manželčinu nevěru
Margaret Macomberová: Macomberova žena, vdala se jen pro peníze
Robert Wilson: lovec, pomáhá bohatým při lovu

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: Světová literatura 20. století. USA - Ztracená generace (muži, zúčastnění bojů v 1. sv. válce)
další autoři: Fitzgerald (Velký Gatsby), Steinbeck (O myších a lidech),…

B) autor

život a vlivy: Zúčastnil se bojů v 1. Sv. válce, byl to dobrodruh, hodně cestoval (Afrika, Špnělsko,...) - promítlo se to do jeho tvorby.
další literární díla: Stařec a moře, Sbohem armádo

C) inspirace daným dílem

zfilmování, dramatizace: mnoho z jeho povídek bylo zfilmováno např. Sněhy Kilimandžára, Krátké štěstí Francise Macombera,…

Úryvek

Wilson povstal a prohlížel si buvola vedle sebe, který tu ležel s roztaženýma nohama a jehož řídce porostlé břicho se hemžilo klíšťaty. "Moc krásný býk," registroval Wilsonův mozek automaticky. "Dobrých sto třicet čísel nebo víc. Víc." Zavolal šoféra a řekl mu, aby přikryl tělo dekou a zůstal u něho. Pak se vrátil k autu, kde v koutku seděla žena a plakala.
"Pěkně vám to vyšlo," řekl bezvýrazným hlasem. "Stejně by vás byl nechal."
"Přestaňte," řekla.
"Samozřejmě to byla nešťastná náhoda," pokračoval, "to vím."
"Přestaňte," řekla.
"Nemějte strach," řekl. "Budou ještě nějaké nepříjemnosti, ale udělám pár snímků, které při vyšetřování budou velmi užitečné. Budete mít i svědectví obou nosičů a šoféra. Máte to v suchu."
"Přestaňte," řekla.
"Musí se toho ještě spousta zařídit," vysvětloval. "Musím poslat vůz k jezeru, aby telegrafovali pro letadlo, které by nás tři dopravilo do Nairobi. Ale proč jste ho neotrávila? V Anglii se to tak dělá."
"Přestaňte s tím, přestaňte už, přestaňte," plakala žena.
Wilson na ni pohlédl bezvýraznýma modrýma očima.
"Skončil jsem," řekl, "měl jsem trochu zlost. Začínal jsem mít vašeho manžela rád."
"Přestaňte, prosím vás," prosila. "Proboha vás prosím, přestaňte už."

"To už zní líp," řekl Wilson: "Prosím zní daleko líp. Teď už přestanu."
 


George Bernard Shaw: Pygmalion

20. september 2017 at 10:25 | Bey |  Český jazyk

George Bernard Shaw - Pygmalion


Literární druh: drama
Literární žánr: satirická komedie, autorem napůl označená jako romantická hra
Jazykové prvky: kontrast jazyka spodiny a lidí z vyšší společnosti; velká část tvořena detailními scénickými poznámkami; chybná výslovnost, polykání celých slabik, oslovování v 1. pádě - založena na konverzační komedii, ironie
Čas, prostor: hra odehrávající se v Londýně počátkem 20. století
Hl. téma: hra řeší problematiku ženské emancipace a v širším kontextu otázku lidské důstojnosti, pojednává také o rozdělení lidí do určitých sociálních tříd
- název hry podle jména sochaře Pygmaliona, který si vytvořil krásnou a dokonalou ženu a Afrodita se nad ním slitovala, protože se do ní zamiloval a oživila mu ji
Kompozice: hra je rozdělena na pět dějství

Postavy:
- Henry Higgins (muž se zápisníkem): studuje a živí se fonetikou (fonetika - věda o řeči); dokáže zařadit kohokoliv s přesností 6 mil a v Londýně s přesností 2 mil (určí, odkud pochází podle jeho přízvuku); Higgins je starý mládenec, nechce se vázat; líbí se mu spíše starší, vyzrálé ženy; velmi necitlivý (bez emocí)
- Plukovník Pickering: zabývá se výzkumem indických jazyků a je autorem hovorového sanskrtu; přijel za Higginsem z Indie; na rozdíl od Higginse se umí chovat i ve společnosti, poté s Lízou i soucítí, má výčitky svědomí
- Líza Doolittlová: pouliční květinářka, trochu pomatená, ale slušná a celkem pěkná dívka; díky své mluvě (vyjadřování) a hlavně chudobě je považována za nejnižší vrstvu obyvatelstva (sociální třídy) a je s ní i tak zacházeno; díky Higginsovi a Pickeringovi, kteří ji naučí správně mluvit, z ní udělají dámu; Líza má sen, že bude mít svoje květinářství a prodávat v něm
- Freddy: syn paní Eynsford-Hillové; zamilovaný do Lízy
- pan Doolittle: otec Lízy, povoláním popelář, který hodně pije; když se Higgins ujme Lízy, snaží se z něj pan Doolittle vytáhnout peníze za to, že mu Lízu odvedl; ve skutečnosti ale Líza s otcem moc dobrý vztah nemá, ale i jemu je to jedno (chce jen peníze)
- paní Higginsová: velmi slušná, společenská a mravně založená žena, která nakonec Líze pomáhá, protože se jí nelíbí, jak její syn Higgins a také Pickering Lízu využili

Děj: Profesor Higgins před divadlem slyší hroznou angličtinu Lízy Doolittlové, která prodává v košíku květiny. Mají menší roztržku na ulici a Líza se seznámí jak s Higginsem, tak i s plukovníkem Pickeringem. Když se Líza dozví, že by ji byl Higgins schopen naučit správně mluvit a ona by si mohla otevřít květinářství, rozhodne se tedy, že ho navštíví. Nabídne mu peníze za výuku (i když je to směšně malá částka). Higgins přijme a s Pickeringem uzavře sázku, že z ní za půl roku udělá dámu, na které nikdo nepozná její původ. Ukáže se, že Líza má velmi dobrý sluch a rychle odposlouchá správnou výslovnost a nakonec to dokáže.
Prvně ji Higgins vezme do společnosti ke své matce, tam se do ní zamiluje Freddy. Další akcí je ples, kde ji tzv. odborník Dick prohlásí za maďarskou princeznu - podle její výslovnosti a chování. Higgins tedy vyhraje sázku a společně s Pickeringem si gratulují.
Nikdo ale nepochválí Lízu, ta se naštve a hodí po Higginsovi trepky a v noci uteče k jeho matce.
Freddy, zblázněný láskou k ní, si ji chce vzít, Higgins pro ni ale přijede a nakonec se dohodnou, že bude i nadále bydlet s ním a budou trojspolek - dva staří mládenci a Líza.
V pozadí je jasně cítit, že Higgins Lízu tajně miluje, ale nechce si to přiznat. Zároveň také žárlí na Freddyho.
V závěru přichází setkání s otcem Lízy, který díky profesorovi zbohatl a žení se (kvůli sociálnímu postoji - dostal se díky penězům do vyšší třídy, ale nelíbilo se mu to, každý teď po něm něco chtěl a najednou se k němu všichni hlásí = chtějí peníze). Líza tedy nakonec pozná, že Higginsovi není až tak lhostejná.

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: drama 1. pol. 20. století, realismus
další autoři: R. Rolland

B) autor

život a vlivy:
- anglický dramatik irského původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu
- členem Fabiánské společnosti, která usilovala o nastolení socialismu parlamentní cestou, nikoli revolucíbyl přesvědčený socialista
- jen základní vzdělání
- Napsal kolem 50ti her
- Je považován za zakladatele moderního anglického dramatu
další literární díla: Domy pana Sartoria, Záletník, Člověk nikdy neví
zfilmování, dramatizace: My Fair Lady - 1964 - USA - muzikál - Hepburn, Pygmalion - 1938, ND v Praze - derniéra v r. 2009

Úryvek

Pan Doolittle, otec Lízy, nás přesvědčuje o tom, že být bohatý a mít peníze není zas nic úžasného, jak si mnoho lidí myslí:

DOOLITTLE: Dělat ze sebe pána, to mi nesedí. Kdo se ho prosil, aby ze mě dělal pána? Já byl šťastnej. Já byl svobodnej. Dyž jsem potřeboval peníze, tak jsem vo ně někoho pumpnul, třeba jako vás, Henry Higginsi. Teďka jsem nahranej, ruce nohy svázaný, a vo peníze každej pumpuje mě. Máte to fajn, říká můj advokát. Vopravdu? Já na to. Vy to máte dobrý, to snad chcete říct, povídám mu. Dyž jsem eště byl chudák a bral jsem si jednou advokáta, poněvadž mi v popelářským voze našli dětský kočárek, tak mě z toho vysekal, a už koukal, aby von se zbavil mě a já jeho. To samý s doktorama: eště se mi podlamovaly kolena, a už mě vyšoupli ze špitálu, a žádný oučty nebyly. Teďka najednou viděj, že jsem prolezlej nemocema a že bysem zaklepal bačkorama, dyby mě dvakrát denně neprohlídli. Doma pro sebe nesmím ani prsten hnout: dycky se najde ňákej pracant, kterej ze mě pumpuje prachy. Eště loni jsem na tom božím světě neměl jedinýho příbuznýho, až na dva tři, kerý se mi by hejbali na sto honů. Dneska jich mám padesát, a žádnej si nevydělá ani na slanou vodu. Jsem nucenej žít pro druhý, a ne pro sebe: to je ta vaše měšťácká morálka!"

Oscar Wilde: Jak je důležité míti Filipa

11. june 2017 at 14:53 | Bey |  Český jazyk

Oscar Wilde - Jak je důležité míti Filipa

Literární druh: drama
Literární žánr: komedie
Slovní zásoba: spisovná, častá ironie, sarkasmus, paradox
Čas, prostor: Děj probíhá v roce 1894 v Londýně a také na venkovském sídle ve Wooltonu.
Motiv: láska, lhář, společenské postavení
Hl. téma: "Všechny bezvýznamnosti v životě máme brát vážně a všechno vážné máme brát s upřímnou a uváženou lehkovážností."
Kompozice: chronologická, rozdělená do třech dějství

Postavy:
- Jack Worthing (Filip): zodpovědný, trochu zmatkař, miluje Gvendolínu a je ochoten pro ni udělat vše; jako malého ho nechali na nádraží v příruční brašně, později zjistí, že se jmenuje Filip a je starší bratr Algernona
- Algernon Moncrieff: vtipný, důmyslný, zvědavý, velký jedlík, někdy až nenasytný, miluje Cecílii, kterou musel obtížně hledat, jelikož ji její poručník Jack držel v tajnosti na venkově
- Gvendolína Fairfaxová: dcera lady Bracknellové, chytrá, trochu dětinská a namyšlená, na svou dobu asi i drzá k matce, miluje Filipa a za svou lásku je ochotná bojovat
- Cecílie Cardewová: prostořeká, nepozorná, nestará se o učení, lákají ji zkažení lidé, miluje Algernona, ale má stejně jako Gvendolína vysněno, že bude milovat Filipa
- lady Bracknellová: vypočítavá, povrchní, hodně jí záleží na společenském postavení lidí, velice pečlivě vybírá, koho si její jediná dcera Gvendolína vezme
- slečna Prismová: vychovatelka Cecílie, chytrá, vzdělaná, docela tvrdě odsuzuje požitkářský život; líbí se jí doktor Chasuble
- ThDr. Chasuble: reverend, laskavý, spravedlivý, líbí se mu slečna Prismová, ale zastává názor, že původní církev byla proti manželství

Děj: Jack se vypraví do Londýna, aby požádal o ruku Gvendolínu, která jeho nabídku s radostí přijme, ale problém je v její matce a v tom, že se nejmenuje Filip, jak si říká ve městě a vydává se tak za svého neexistujícího mladšího bratra, jelikož chce být v očích své schovanky Cecílie spořádaným občanem. Jeho tajemství odhalí přítel Algernon a svěří se mu, že sám má vymyšleného, chronicky nemocného přítele Bunburyho. Příběh se zamotá, když se Algernon vydává jako Filip na venkov, aby poznal Cecílii, do které se zamiluje a přijíždí tam i Gvendolína a Jack. Příběh končí šťastně zasnoubením obou párů a Jack zjistí, že se vlastně doopravdy jmenuje Filip.

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: Světová literatura konce 19. a začátku 20. století - romantismus.
další autoři: Rimbaud, Poe (Jáma a kyvadlo)
nové směry: impresionismus, dekadence, symbolismus

B) autor

život a vlivy: Chtěl utéct před problémy jeho doby, tak psal knihy. K inspiraci mu stačila tehdejší společnost.
další literární díla: Obraz Doriana Graye, Ideální manžel, Cantervillské strašidlo a jiné prózy,…
zfilmování, dramatizace: tato hra se dodnes hraje v divadlech po celém světě

Úryvek

JACK: Nejmenuji se Filip, jmenuji se Jack.
ALGERNON: Vždycky si mi tvrdil, že se jmenuješ Filip. Každému tě představuji jako Filipa. Slyšíš na jméno Filip. Vypadáš jako by ses jmenoval Filip - děláš dojem, někdy, jako bys měl opravdu filipa. Je tedy úplný nesmysl říkat, že se Filip nejmenuješ. Máš to i na vizitkách. Tady zrovna jedna je. (Vytahuje vizitku z pouzdra.) "Filip Worthing, Londýn, Albany 4." Tu si ponechám jako důkaz, že se jmenuješ Filip, pro případ, že by ses to pokoušel popřít; mně, Gvendolíně, nebo komukoli jinému. (Schová si vizitku do kapsy.)
JACK: No tak dobrá, v Londýně se jmenuji Filip, ale na venkově se jmenuji Jack. A tohle cigaretové pouzdro jsem dostal na venkově. (str. 13)

Nikolaj Vasilijevič Gogol: Revizor

11. june 2017 at 14:48 | Bey |  Český jazyk

Nikolaj Vasilijevič Gogol - Revizor

Literární druh: drama
Literární žánr: satirická komedie
Slovní zásoba: spíše hovorový jazyk; občas nespisovné až vulgární prvky
Čas, prostor: 30. léta 19. století - děj se odehrává během jediného dne, v malém ruském městě
Hl. téma: satirický obraz zkorumpované a povrchní byrokracie; kritika vyšších společenských vrstev
Kompozice: hra je rozdělena na 5 aktů
Umělecké prostředky: klasické dělení textu mezi jednotlivé postavy - většinou kratší pasáže; silná satiričnost
Vypravěč: autor, er-forma

Postavy:
- CHLESTAKOV: bezvýznamný úředník; využívá byrokratické paniky
- OSIP: Chlestakovovův sluha; HEJTMAN: hlavní postava městské byrokracie
- DOBČINSKIJ a BOBČINSKIJ: statkáři; roznášejí po městě (většinou nepodložené) zprávy

Děj: mladý úředník Chlestakov bydlel v hostinci a prohrál všechny své peníze → mezitím zdejší hejtman dostal dopis z Petrohradu o tom, že do městečka dorazí revizor (kontrolor), pokud už tam tedy není → všichni úředníci se o této věci brzy dozvědí a jelikož buď kradou, nebo jsou zkorumpovaní, začnou se kontroly velice bát → situaci podpoří dva statkáři, Dobčinskij a Bobčinskij, kteří za revizora pokládají právě Chlestakova → zkorumpovaní obyvatelé začnou Chlestakova podplácet, aby kontrola dopadla dobře → Chlestakov však dlouho netuší, proč je kolem něj takový rozruch → když se ale dozvídá, za koho ho považují, začne s chutí využívat jejich úplatků → navíc ještě posiluje svou osobnost, když si vymýšlí různé smyšlené příběhy o tom, jak významným je člověkem → hejtman ho dokonce ubytuje ve svém domě, kde mu nabízí ruku své dcery → Chlestakovovův služebník Osip nakonec přesvědčuje svého pána, že je třeba včas odejít, než dojde k jeho odhalení → Chlestakov tak pod falešnou záminkou odjíždí, napíše však ještě dopis svému příteli o celé pravdě → poštmistr po jeho odjezdu dopis otevře a všichni se velmi rozzlobí → vzápětí se objevuje zpráva, že právě přijel skutečný revizor.

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: vydáno (poprvé uvedeno) r. 1836 - spíše střední období autorovy tvorby; kritický realismus, období romantismu a realismu
další autoři:

B) autor

život a vlivy: ruský prozaik a dramatik, přední představitel ruského realismu, považovaný za zakladatele ruského kritického realismu; nar. se r. 1809 na Ukrajině do rodiny statkáře, gymnázium → r. 1828 odešel do Petrohradu → divadlo (neúspěch) → úředníkem → → r. 1844 podnikl cestu do Jeruzaléma → deprese a pesimismus (zejména pochybnosti o smyslu vlastní tvorby) → ke konci života pravděpodobně zešílel → zemřel r. 1852 ve věku pouhých 42 let
Otcova vášeň pro literaturu a divadlo - od mládí kontakt s uměním všeho druhu
další literární díla: Večery na samotě u Dikaňky; Mirgorod (soubor novel); Mrtvé duše
Zfilmování, Inscenace: u nás byla hra inscenována např. v Národním divadle v Praze, jinak po celém světě. Kniha byla také mnohokrát zfilmovaná (např. s Vlastou Burianem "Revizor")

Úryvek

Poštmistr: Pánové, pánové, to budete koukat! Úředník, kterého jsme pokládali za revizora, nebyl žádný revizor.
Všichni: Nebyl revizor?
Poštmistr: Vůbec žádný revizor - dozvěděl jsem se to z tohohle psaní.
Policejní direktor: Co vy to, co vy to? Z jakého psaní?
Poštmistr: Z jeho vlastního psaní. Přinesou mi na poštu psaní. Kouknu na adresu - vidím: do Poštovské ulice. Já vám div neomdlel. To asi - povídám si - to asi objevil na poště nepořádek a píše o tom zprávu vládě. Vezmu je a rozpečetím.
Policejní direktor: Jak jste se opovážil?
Poštmistr: Já sám nevím: nadpřirozená síla mně ponoukla. Už jsem zavolal kurýra, aby psaní poslal štafetou, ale zmocnila se mne taková zvědavost, jakou jsem v životě ještě nepoznal. Nesmím, nesmím, cítím, že nesmím! Ale přesto mě to láká, strašně láká! V jednom uchu jako bych slyšel "Ty, neotvírej, přijdeš o kejhák!" A do druhého ucha jako by mi někdo šeptal: "Otevři, otevři, otevři!" - Jak jsem zlomil pečeť - místo krve v žilách oheň, a rozpečetím: v žilách mráz, na mou duši, mráz. Ruce se třesou a před očima se mi dělají rudá kola.
Policejní direktor: Jak jste se opovážil otevřít dopis tak vysoce postavené osobnosti?
Poštmistr: V tom je právě ten vtip: Není ani osobnost, ani vysoce postavená.
Policejní direktor: A čím tedy je podle vašeho názoru?
Poštmistr: Ani ryba, ani rak, čert ví, co je!
Policejní direktor (prchlivě): Co? - Ani ryba, ani rak! Jak se opovažujete říkat: čert ví, co je! Já vás zavřu, až budete černý...
Poštmistr: Kdo vy?
Policejní direktor: Ano já!

Poštmistr: Na to jste kapánek krátký!

Karel Havlíček Borovský: Král Lávra

10. june 2017 at 18:21 | Bey |  Český jazyk

Karel Havlíček Borovský - Král Lávra

Literární druh: poezie
Literární žánr: satirická báseň
Slovní zásoba: spisovná, archaismy, hovorové výrazy
Verš: jednoduchý, nepravidelný
Čas, prostor: království krále Lávry, čas není určen - paralela s autorovou dobou
Motiv: Irská lidová pověst
Hl. téma: autor ukazuje, že nezáleží na zevnějšku, ale na tom, jak se člověk chová, jaké má vlastnosti a srdce
Kompozice: chronologická
Lyrický subjekt: autor (er-forma)
Umělecké prostředky: prvky poetismu, metonymie, kritika, jednoduché verše (rým a, b, c, b, d, d, b), satira, písňová forma, smírný konec, lidový humor, pohádkové motivy, na konci ponaučení (jako v bajce), personifikace, archaismy

Postavy:
- Král Lávra: hodný, milující král, má rád své lidi, jediná jeho chyba je, že své holiče po ostříhání nechá oběsit
- Kukulín: mladý hoch, holič, později Lávrův dvorní holič
- Červíček: český muzikant, hraje na basu, která vyzradí královo tajemství

Děj: Irský král Lávra si nechává jednou ročně stříhat vlasy vybraným holičem, který je po své práci oběšen na šibenici. Jednoho dne si vybral král holiče Kukulína. Jeho rozmrzelá matka však zajde za králem a prosí ho, aby Kukulína nechal žít, že je její jediná opora po smrti jejího manžela. Král má dobré srdce a ženě vyhoví. Kukulín u však musí slíbit, že nevyzradí nikomu, co uvidí pod jeho vlasy při stříhání. Kukulín svůj slib splní, ale je z toho rozmrzelý a bez nálady. Matka ho pošle za poustevníčkem, ať mu poradí. Ten mu řekne, aby zašel za vrbou u Vikulova, pak prý že se mu uleví. Mladý hoch tak učiní a hned je mu lépe. Po krátké době se konalo na králově zámku hodování, na které byl pozváni čeští muzikanti. Po cestě však ztratí Červíček ze své basy kolíček. Ten si nahradí větvičkou z oné vrby. Při hraní začne basa prozrazovat tajemství, které do ní Kukulín pověděl. "Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!". Ten Červíčka vyhodil, ale nemohl však už nic dělat, tajemství bylo vyzrazeno, a tak se smířil s tím, že jeho lid ví o jeho chybičce. Od té doby se Kukulín stal jeho osobním Holičem a lidé ho měli rádi ještě víc.

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: Národního obrození (1. polovina 19. století)
další autoři: B. Němcová (Babička), J. K. Tyl, K. H. Mácha (Máj), K. J. Erben (Kytice)

B) autor

život a vlivy: český básník a novinář, považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky, realista, politicky patří do tzv. 2. generace národních buditelů.
další literární díla: Tyrolské elegie, Obrazy z Rus, Epigramy nebo Křest svatého Vladimíra

C) inspirace daným dílem

zfilmování, dramatizace: Dílo bylo zfilmováno a namluveno do poslechové podoby.

Úryvek

Co nyní celý svět
věděl od basy,
nebylo nic platno
skrývat pod vlasy,
tak král Lávra nosil po tom bálu
svoje dlouhé uši bez futrálu
po všechny časy.

Karel Jaromír Erben: Kytice

10. june 2017 at 17:04 | Bey |  Český jazyk

Karel Jaromír Erben - Kytice

Literární druh: poezie
Literární žánr: soubor 13 balad
Verš: Pravidelný: třídavý, sdružený nebo obkročmý
Znaky tvorby: přirovnání, metafory, personifikace, přímá řeč, nepojmenované postavy, úsporný jazyk, velice krátké věty, citoslovce místo sloves
Lyrický subjekt: autor
Motivy: vina, trest, pokání, nadpřirozené postavy

Hl. téma:
- Dramatický konflikt: vytváří vzájemné vztahy, které jsou porušovány
- Vina: konkrétní osoba, která nějakým způsobem překročí hranici v mezilidských vztazích
- Nejzákladnější vztah: matka + dítě, trest neúměrný vině, muž - žena (holoubek), zasahování rodičů do manželství dětí (Vrba)
- Hlavní hrdina: matka, žena
- Nad vším vládne osud, který nelze změnit, morální zákony lze překonat pouze láskou, pokáním a odpuštěním (prvek křesťanství)

Uspořádání: promyšlené rozvržení básní, kdy zrcadlově protilehlé básně mají shodné atributy → zrcadlový odraz
- Kytice a Věštkyně: dávají naději a víru v lepší budoucnost
- Polednice a Vodník: záporná role nadpřirozených postav
- Poklad a Dceřina kletba: narušení vztahu mezi matkou a dítětem
- Svatební košile a Vrba: přeměna člověka (obživlá mrtvola x žena přeměněná ve vrbu)
- Zlatý kolovrat a Záhořovo lože: vina, pokání, konečné vykoupení
- Štědrý den a Holoubek: kontrasty (štěstí x smutek, láska x smrt)
- Lilie: 13. báseň

A) společensko- historické pozadí

Dění v literatuře: 3. etapa národního obrození: 30. - 50. léta 19. století; vrchol romantismu, počátek realismu
Další autoři: K. H. Mácha (Máj), J. K. Tyl, B. Němcová (Babička)

B) autor

Život a vliv: v mládí se seznámil s F. Palackým (odtud zájem o historii a národopis)
- po venkovských archívech sbíral lidové písně, pohádky, říkadla, pověsti (české i slovanské)
- zakladatel moderní české balady, nemají ještě sociální podtext, ten je až u Nerudy, Bezruče, Wolkera
- na Kytici pracoval 20 let
Další díla: pohádky - Tři zlaté vlasy děda vševěda, Dlouhý, široký a bystrozraký

Úryvek:

Kytice

Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistí kvítek,
jím mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateřídouškou nazvaly. -

Mateřídouško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti,
natrhal jsem tě na dávné mohyle -
komu mám tebe přinésti?

Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.

Snad se najde dcera mateřina,
jí mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!

Charles Baudelaire: Květy zla

10. june 2017 at 16:58 | Bey |  Český jazyk

Charles Baudelaire - Květy zla

Literární druh: poezie
Literární žánr: básnická sbírka, rozdělena do 6 oddílů: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Květy zla, Víno, Vzpoura, Smrt.
Verš: Pravidelný
Mnoho básní je ve formě sonetu.
Znaky tvorby:
Protiklady (krása x ošklivost)
Symboly
Metafory (Vy, hvězda očí mých)
Lyrický subjekt: Autor
Motivy: pesimismus, temno, beznaděj, zničení, krev
Hl. téma: Ukázat krásu v ošklivosti, vlastní nitro, únavu ze společnosti.

A) společensko- historické pozad

Dění v literatuře:Patří mezi francouzské prokleté básníky. Období romantismu a symbolismu, 19. století.
Další autoři: Rimbaud (Opilý koráb), Verlaine (Saturnské básně), Wilde (Cantervillské strašidlo)

B) autor

Život a vliv: vedl bohémský život, dekadent, opovrhoval společností
Další literární díla: Albatros, Exotický parfém, Umělé ráje

Úryvek:

Zdechlina

Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná
na horkém loži z oblásků,

S nohama nahoru jak žena všeho znalá
A potíc jedy zpod žáru,
Nedbale nestoudně dokořán otvírala
Své břicho plné výparů.

Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně,
jak dopéci by chtělo tu
a velké Přírodě zas vrátit stonásobně,
co spojilo kdys v jednotu;

a nebe patřilo jak zdechlina v své slávě
jako květ rozvíjí se dál.
Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě
div neomdlela, na vás vál.

A mouchy bzučely nad břichem, z jehož hnilob
dralo se černo páchnoucích
pluků larv, valících se jako černý sirob
podél těch cárů živoucích.

To všecko klesalo a stoupalo jak vlna
či perlilo se praskajíc;
to tělo, řekl bys, nafouklé mlhou zplna,
množí se, žije ještě víc.

Ten svět tak prazvláštní zněl hudbou, jako v dálce
peřeje nebo vítr zní,
či zrní, které se obrací na opálce
za rytmického třesení.

Tvary se stíraly a jenom snem už byly,
na dávném plátně lehýnce
hozeným náčrtem, jejž mistr v pravou chvíli
dokončí dík jen vzpomínce.

Tam za sklalisky nás pozorovala vztekle
Neklidná psice, čekajíc
Na chvilku, kdy se zakousne do rozteklé
Mršiny, z níž teď nemá nic.

- A přece jedenkrát budete, není zbytí,
Jak tohle svinstvo plné much,
Vy, hvězda očí mých, vy, slunce mého žití,
Vy, vášeň má i strážný duch!

Ano! Jak tohleto, královno spanilosti,
Svátostmi zaopatřenou
Vás dají do země práchnivět mezi kostmi,
Pod tučnou trávu zelenou.

Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru
Polibky žrát vás budou dál,
Že božskou podstatu i tvar svých lásek věru,
Ač dávno tlím jsem uchoval!

Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye

10. june 2017 at 16:56 | Bey |  Český jazyk

Oscar Wilde - Obraz Doriana Graye

Literární druh: próza
Literární žánr: román s hororovými prvky
Slovní zásoba: spisovný jazyk, archaismy, francouzština (moderní jazyk), básnické popisy přírody a interiérů, poutavé dialogy, mnoho podnětných myšlenek, časté citace
Čas, prostor: Londýn, konec 19. století
Motiv: povrchnost, lhostejnost, pýcha, nesmrtelnost
Hl. téma: duševní souboj sám se sebou (metaforicky realita x umění)
Kompozice: 20 kapitol, paralelní kompozice, drobné dějové odbočky (Sibylina rodina, Dorianovi opatrovníci)
Vypravěč: Autor - er-forma

Postavy:
- Basil Hallward: malíř, idealista
- Lord Henry: cynik, bohém, filosof a tak trochu manipulátor
- Dirian Gray: nezletilý sirotek, nezkažený společností, narcistický
- Sibyla Vaneová: druhořadá herečka, přítelkyně Doriana
- James Vane: bratr Sibyly

Děj: Děj začíná v ateliéru Basila Hallwarda, který zde vypráví lordu Henry Wottonovi o svém novém modelu Dorianu Greyovi. Dorian je nezkažený mladý hoch, který každého okamžitě okouzlí svou krásou a mravní čistotou. Jediné setkání s Henrym Wottonem v něm probudí nezdravou sebelásku a Dorian se začne stále více zajímat o svůj zevnějšek a slasti života. Když Basil dokončí Dorianův obraz, odmítá ho ukázat veřejnosti, protože v něm prý příliš zachytil své nitro a daruje ho Dorianovi. Dorian při pohledu na plátno vyřkne přání, aby se všechny jeho hříchy, starosti a vrásky usazovaly na tváři na obraze a ne na jeho vlastní. Basil zpozoruje Henryho neblahý vliv na Doriana a nejprve prosí Henryho, aby neotravoval Dorianovu nevinnou duši svými názory a poté zkouší domluvit i Dorianovi. Dorian se však Basilovi vysměje. Jednoho dne se podívá na Basilův obraz a zdá se mu, že se změnil. Nevěnuje tomu příliš pozornosti, ale postupem času se obraz mění víc a víc... Doriana to vyděsí a odklidí obraz na půdu, aby nikdo nepoznal jeho tajemství. Při návštěvě jednoho zapadlého divadélka poznává krásnou sedmnáctiletou herečku Sibylu Vaneovou a zamiluje se do ní. Ale nakonec díky jeho bezcitnosti spáchá Sibyla sebevraždu. Dorian pro ni truchlí, ale vlivem lorda Wottona na ni brzy zapomene. Následuje několik let, kdy si Dorian užívá, ale se stále větší hrůzou pozoruje svou tvář na obraze, která zestárla a získala hrubé rysy. Basil se rozhodne odjet do Paříže, ale těsně před odjezdem ještě navštíví Doriana, aby mu naposledy domluvil. Dorian Basila vyslechne a vezme ho nahoru na půdu k obrazu a tam poté, co Basilovi ukáže proměnu obrazu, vezme nůž a Basila zabije. Vraždu se mu podaří úspěšně zatajit a žije si dál svým prostopášným životem. Jediným svědkem jeho hříchu je jen jeho obraz... Jednoho dne se rozhodne zbavit i tohoto "němého svědka",ale životy Doriana a jeho obrazu jsou už tak pevně spojeny, že zásah je smrtelný i pro Doriana.

A) společensko- historické pozadí

dění v literatuře: Světová literatura konce 19. a začátku 20. století - romantismus.
další autoři: Rimbaud, Poe (Jáma a kyvadlo)
nové směry: impresionismus, dekadence, symbolismus

B) autor

život a vlivy: Chtěl utéct před problémy jeho doby, tak psal knihy. K inspiraci mu stačila tehdejší společnost.
další literární díla: Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel, Cantervillské strašidlo a jiné prózy,…
zfilmování, dramatizace: kniha byla mnohokrát zfilmovaná

Úryvek
"Pojďme si sednout do stínu," řekl lord Henry. "Parker už přinesl pití, a jestli zůstanete ještě chvilku v téhle výhni, tuze vám to ublíži a Basil vás už nebude nikdy malovat. Vy se vážně nesmíte opálit. Vám by to neslušelo."
"Co na tom záleží?" řekl Dorian Gray se smíchem a usedl na lavičku na konci zahrady.
"Vám by na to měmlo záležet, pane Grayi."
"Proč?"
"Protože jse přenádherně mladý a mládí je jediný cenný majetek."
"Niterak to nepociťuji, lorde Henry."

"Ne, teď to nepociťujete. Ale jednoho dne, až budete starý, vrásčitý a ošlivý, až vám myšlení vryje do čela rýhy a vášně vám popálí rty ohavnými plameny, pak to pocítíte strašlivě. Teď, ať přijdete kamkoli, všude lidi okouzlujete. Ale bude tomu tak vždycky...? Máte podivuhodně krásnou tvář, pane Grayi. Nemračte se, máte. A kráse je jedno z podob ducha - je dokonce vznešenější než duch, neboť nepotřebuje vysvětlování. Patří mezi nádherné skutečnosti světa, jako je slunečný svit nebo jarní čas nebo obraz té stříbrné ulity, kteté říkáme luna, v temných vodách. Nelze ji brát v pochybnost, má své božské právo na svrchovanost. Z těch, v nichž přebývá, dělá knížata. Vy se usmíváte? Ach, až ji ztratíte, to se nebudete usmívat... Lidé někdy říkají, že je krása jen povrch. Možná, že tomu tak je. Ale rozhodně není tak povrchní jako myšlení. Pro mě je krása div všech divů. Jen mělcí lidé neposuzují podle vzhledu. Skutečné tajemství života je v tom, co vidíme, ne v tom, co nevidíme... Ano, pane Grayi, k vám byli bohové štědří. Ale co bohové dávají, to zase rychle berou. Máte jen pár let, abyste žil doopravdy, dokolane a plně. Až vám prchne mládí, vaše kráse prchne s ním, a pak najednou zjistíte, že pro vás už není žádných vítězství, nebo se bude muset spokojit s těmi ubohoučkými vítěsztvími, která pri vzpomínach na minulost jsou ještě trpčí než porážky. Každé měsíc, jak prchá, unáší váš blíž k něčemu hrůznému. Čas na vás žárlí a bojuje proti vašim liliím a vašim růžím. Zežloutnete, tváře se vám propadnou, z očí vám zmizí lesk. Budete rozhodně trpět... Ach, upatňujte svoje mládí, dokud je máte. Nepromarnětě zlato svých dní tím, že byste naslouchal nudným lidem že byste se pokoušel napravit někoho, kdo beznadějně zklamal, nebo že byste rozdával svůj život nevzdělancům, prosťáčkům a nevychovancům. To jou právě ty nezdravé snahy, ty falešné ideály našeho věku. Žijte! Žijte ten báječný život, který v sobě máte! Hleďte, ať o nic nepřijdete. Neustále vyhledávejte nové vzruchy. Ničeho se nebojte... Nový hédonismus... ten naše století potřebuje. A vy byste mohl být jeho viditelným symbolem. Není nic, co byste se svým zjevem nedokázal. Svět patří vám - na nějaký čas... Hned jak jsem se s vámi setkal, viděl jsem, že si vůbec neuvědomujete, co vlastně jste, čím byste vlastně mohl být. Tolika věcmi jste mě okouzlil, že jsem cítil, že vám musím o vás něco říct. Napadlo mě, jak by bylo tragické, kdybyste přišel nazmar. Vždyť vaše mládí potrvá tak krátce, tak krátce. Obyčejná kvítka na stráních zvadnou, ale rozkvetou znovu. Tady ten čilimník bude v příštím červnu stejně žlutý, jako je teď. Do měsíce dostane tenhle plamének purpurové hvězdy. A zelená noc jeho listí bude ty hvězdy sít rok co rok. Ale my své mládí nedostaneme zpátky nikdy. Tep radosti, kerý v nás buší ve dvaceti letech, zleniví. Údy nám ochabnou, smysly začnou práchnivět. Zvrhneme se v ohyzdné panáky, pronásledované vzpomínkami na vášně, z kterých jsme měli příliš velký strach, a na znamenitá pokušení, jimž jsme neměli odvahu se vzdát. Mládí! Nic na světě nemá cenu, jenom mládí."

Where to go next


Všechny obrázky - ať už nějaké kapely, anime, jakékoliv - kromě mých RPC postav, jsou z Twitteru, Facebooku, Googlu,... Beru je všude možně. Texty k písním jsou zkopírované z Karaoketexty.cz . Animace většinou z Tumblr.com a informace k anime z Akihabara.cz.
Tím chci říct, že si nic (kromě povídek a RPC) nepřivlastňuju, a tak by bylo fajn, kdyby mě pak nikdo nežaloval za porušení autorských práv, či něco podobného:D

Doufám, se Vám na blogu líbí, a snad sem ještě někdy zavítáte. :)